Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu
  • Zubní pasta


    Stojí na začátku a konci každého dne většiny z nás, aby nás ochraňovala před agonií zubařského křesla. Na rozdíl od slepice a vajíčka víme naprosto přesně, že zubní pasta zde byla již před vynálezem kartáčku. Té dnešní se však podobala jen velmi
    vzdáleně.

    První důkazy o ústní hygieně se datují do pravěkého Egypta, přibližně 5 000 let p. n. l. K čištění zubů a udržování zdravých dásní se používal popel z myších, vlčích nebo králičích hlav. Méně naturalisticky může vypadat drť ze spálených vaječných skořápek smíchaná s pemzou. K udržení čerstvého dechu se pilo kozí mléko a k prevenci kazů se několikrát za rok mohla pusa vypláchnout želví krví. Řekové a Římané později do pasty přidávali rozdrcené zvířecí kosti, mušle, uhelný prach nebo stromovou kůru. Ve stejné době v Číně byly její součástí dnes poměrně běžné bylinky, ženšen a různé soli.
    V roce 1824 zubař jménem Peabody jako první představil zubní pastu s přídavkem mýdla. Dal tak základ pro vývoj dnešní moderní pasty. V 50. letech 19. století se její součástí stala také křída. V roce 1892 dostala zubní pasta svůj dnešní tvar, když ji doktor Washington Sheffield začal prodávat v mačkatelné tubě vyrobené z olova. Nápad převzal od svého syna, který se inspiroval pařížskými malíři používajícími barvy ve stejných tubách. Stojí na začátku a konci každého dne většiny z nás, aby nás ochraňovala před agonií zubařského křesla. Na rozdíl od slepice a vajíčka víme naprosto přesně, že zubní pasta zde byla již před vynálezem kartáčku. Té dnešní se však podobala jen velmi vzdáleně.

    Na začátku 20. století bylo doporučováno čištění zubů směsí peroxidu vodíku a jedlé sody. Mýdlo se přestalo do zubní pasty přidávat kolem roku 1940, kdy jej nahradily moderní sloučeniny jako laurethsulfát sodný, který ji dělá krémovější. V 50. letech se do pasty začal přidávat fluorid, když byly při studii na 400 předškolních dětech zjištěny jeho účinky v prevenci před zubním kazem. Zatraktivnit zubní pastu proužky napadlo Leonarda Lawrence Marraffina v roce 1955.
    Jeho proužkovaná pasta se začala poměrně brzy těšit oblibě. V devadesátých letech přišly na trh pasty s vícebarevnými proužky a také vrstvené barevné pasty, jejichž tuba vyžaduje oddělené části a je tak náročnější a dražší na výrobu. Laurethsulfát sodný se stejně jako mnoho dalších přídavků pasty (barviva, dochucovadla, rozpouštědla, dezinfekční činidla) vyrábí za pomoci produktů ropy.
    Jedním z nejznámějších je například antibakteriální činidlo Triclosan (5-chlor-2-(2,4 dichlorfenoxy) fenol, který se přidává také do mýdel, ústních vod a dalších hygienických prostředků.

     

     

Tvůj komentář

Vyplň všechna políčka Děkujeme za váš komentář Přidej
Lab Blog

Archiv záznamů

Nejnovější záznamy

ZÍSKÁNÍ
NOVÉHO HESLA

Błędny adres e-mail Na tuto e-mailovou adresu bude odeslán odkaz s novým heslem pro vstup do systému. Odkaz odeslán na uvedený e-mail.