Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu
  • Kompaktní disk

    Kompaktní disk sice může vypadat tak trochu jako mladší bratr gramofonové desky, avšak společný mají jen tvar a skutečnost, že oba dva jsou audionosiče. Způsob záznamu i reprodukce se samozřejmě diametrálně liší a stejně tak materiál i technologie, kterou se vyrábí.

    Kompaktní disk (compact disc, CD) byl evolucí technologie laserového disku (laser disc, LD), který představila v roce 1976 firma Sony. Laserový disk byl vyroben jako filmový nosič a přestože nabízel oproti populární videokazetě delší nahrávací čas (150 minut) a větší kvalitu, nikdy nedošlo k jeho masovému rozšíření. To především kvůli ceně přehrávačů i samotných médií, které byly pro většinu lidí moc drahé. Na jeho základech byl však vyvinut a v roce 1982 také odhalen kompaktní disk.

    Hlavním rozdílem oproti velmi populární gramofonové desce byl digitální záznam i reprodukce hudby. To znamená, že na CD již zvuk není vyrýván a poté čten hrotem, ale je převáděn do formy čísel. Konkrétně nul a jedniček, které jsou na povrch vypalovány laserem (nula je prázdné místo a jednička vypálené). Jedna sekunda zvuku v této formě vyžaduje přes milion pozic (bitů), což znamená velmi hustý zápis dat a také velmi rychlé čtení (točení) média. To se pohybuje v závislosti na aktuální vzdálenosti od středu CD při čtení – 500 otáček za minutu u středu a 200 na okraji (může však být i rychlejší). O to se stejně jako o zápis stará laser, který čte data na základě měření změny intenzity světla při odrazu od reflexní vrstvy. Ta se liší pro místa prázdná (nuly) a místa vypálená (jedničky).

    Kompaktní disk se skládá z několika vrstev. Základem je plastová „placka“ vyrobená z polykarbonátu, na kterou se nanáší tenká vrstva hliníku (vzácně zlata). Ta ji dělá reflexní a slouží k záznamu dat. Dále je tenká vrstva laku, která nejdůležitější kovovou vrstvu chrání, a úplně nahoře se může nacházet vrstva s grafickým potiskem. Polykarbonáty jsou skupinou termoplastických polymerů – termoplastů (tvarování při zvýšené teplotě). Mají dobré optické vlastnosti a jsou tepelně i mechanicky odolné. Jejich název byl odvozen od karbonátových (uhličitanových) skupin (-O-(C=O)-O-), které spojují monomerní jednotky do řetězce. Dále se používají například k výrobě displejů, brýlí nebo nádobí. Jako u většiny plastů je primárním zdrojem výchozích látek polykarbonátů ropa. Přestože bylo „cédéčko“ původně vyrobeno jen za účelem záznamu hudby, stalo se ve své době jedním z hlavních médií pro ukládání dalších dat v digitální podobě (filmy, software). Na této pozici jej později nahradilo velmi podobné DVD (digital versatile disc), které se liší hlavně hustotou dat a použitým laserem. V posledních letech nahrazuje fyzická média digitální distribuce hudby, filmů i softwaru přes internet, k přenášení dat se zase primárně používají flashdisky nebo externí pevné disky. Od vrcholu v roce 2000 se prodej hudebních CD snížil o polovinu, avšak stále se jedná o desítky miliard kusů ročně (200 miliard celosvětově v roce 2007).

Tvůj komentář

Vyplň všechna políčka Děkujeme za váš komentář Přidej
Lab Blog

Archiv záznamů

Nejnovější záznamy

ZÍSKÁNÍ
NOVÉHO HESLA

Błędny adres e-mail Na tuto e-mailovou adresu bude odeslán odkaz s novým heslem pro vstup do systému. Odkaz odeslán na uvedený e-mail.